Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí. (Karel Čapek)

.první letošní krásky (16. 2. 2015)

 Harlej - Královna noci /Hergot, jak já bych si zašla na nějakou dobrou zábavu. Sakra, sakra, sakra!/
Tak na třetí pokus to snad klapne...
Jo, jak si Olivka užívá volna? No, neví, co má dělat, klasická pozkoušková krize, kdy je ještě pořád rozeběhlá a zvyklá se celý den učit a najednou nic. Volno. Klid. Jasně, anglina, už na tom pracuju a zapracuju a než začne nový semestr smetu to ze stolu.

Vánoce jsem z části trávila tím, že jsem něco dělala, když jsem nemusela, a nic se mi nechtělo, když jsem musela /jo, zápočet z gnozky volal/. Ale prvý týden jsem si vše odbyla, druhý přidala jedničku /s hvězdičkou/ z molekuláry a jala se mít nervy ze zkouškového a předně z gnozky. A na to jaká jsem, to byly nervy celkem nečekané, pojem nejím, nespím jsem si zažila na vlastní kůži. Jo, když už mi i čokoláda na stole smrděla, tak to už je co říct /pamatuju se, jak jsem pár dní před maturou sežrala celou takovou tabulku; jo, matura, to je už dávno/. Pravdu ovšem je, že na druhý pokus jsem to dala. Ne nějak extrémně úspěšně, vlastně jsem i pomalu cítila jak mám odřené uši, ale asi mě tam paní docentka nechtěla vidět znovu. To víte, moje nervozita táhnoucí se několik týdnů /ehm, tak tři, čtyři/ se jaksi vyrazila na kůži. Ale už se to spravilo :)

.jsem ty chudinky skoro zašlápla

S mým téměř dokonalým mužem to bylo horší. Jako s tím, jak jsme se vídali. Ne že by to poslední dobou, poslední měsíce bylo kdovíjak slavný, ale zkouškové byla jedna velká katastrofa. Učil se, chodil do práce, já se učila, takže bída. Vlastně jsme se naposledy viděli na Nový rok /jo, naše silvestrovské trampoty. To měl tak můj drahý plán, ze kterého jaksi sešlo, a tak jsme si udělali společně ještě s Kloboučníkem a dalším jejich kamarádem tour-de-closed-pub, prostě takovou hezkou procházku po okolí a nakonec skončili u pana T.M. doma. Po cestě jsme načali medovinu, kterou pan T.M. dostal k Vánocům a Kloboučník odpálil při zastávce rachejtli a bylo to s nimi krásně kouzelné. O půlnoci jsme se vydrápali po namrzlé cestě na silnici pozorovat ohňostroj, připít si a nakonec se i rozloučit./ a pak až na začátku února. Když jsem pořád brečela, že jsem nedala zkoušku /jako by to bylo poprvé/. No a možná taky proto, že mi tak neskutečně chyběl. Brzy ráno odjel do práce /pche, ani snídani to nechtělo, jako by se bál, že ho otrávím/ a pak jsme se viděli po mé zkoušce. Když jsem si za ním dojela do práce. A na tréninku v neděli. A v budoucnu, kdo ví?
Krucipüsk - Láska je kurva /Je to boj.../
 S Hancul jsme si daly sraz s LK. Probrat život, naše chlapy, jak nás štvou a pak nám dělají radost a zdrbnout ty, které známe. Neskutečně jsme se přecpaly pizzou, pobavily a bylo to moc fajn.
Den na to, na Valentýna, jsem si udělala výlet k mojí drahé Hancul. Kus od nich jsme si chtěly zastrašit a zalbnout, a tak jsem u nich zůstala na noc. Drze jsem vyspávala /ne, fakt, Olivku jen tak něco nevzbudí/ a pak mě Hancul zavalená povinnostmi se stěhováním Gamby hodila na vlak /ehm, téměř doslova; naskočila jsem a za chvilinku vlak vyjel/. A odpo jsem se pak nechala Lukym hodit na trénink. Příště mne nakopněte, až zase nebudu chtít jít na tři tréninky za sebou v takhle důležitou dobu jako je období před plesem. Nic nevím, tanec mi předělali /vlastně vůbec, tancovat, když jste tance nepotkali měsíc je fuška/ a vůbec to prostě není dobrý nápad. Asi tancuju zase s Kloboučníkem. Můžeme se na sebe krásně šklebit. Moje o pár let mladší já by jásalo, teď ani nevím. Ba jo, vím, hlavně že je s kým tancovat! :) /Mého muže to nechává nejspíš úplně chladného. Co jiného s tím taky může dělat?/

A co teď? Čekám. Čekám na houknutí telefonu, který bude signalizovat, že ví, že žiju. Ale zatím je moc brzo, přeci jen, naposledy jsme se viděli před dvěma dny.
A píšete si každý den? - Ne. - Ty jo, tak to je divný.
Kepu by řešení měla. A má vlastně pravdu, že to je jediný řešení, když se jeden nechce nebo prostě neumí změnit. Ale když... ono je lepší, když vás někdo obejme aspoň jednou za čas, než nikdy nikdo.
P!nk - Try /Sometimes I think that it´s better to never ask why/

Jdu spát. A nechat si zdát nějaký krsáný sen. A děsuplný noční můry schovat do šuplíku. A neotevírat, ne dřív než v dalším zkouškovém.

A víte vy co? Jsem v půlce! Pět semestrů za mnou, dalších pět přede mnou. Možná horších a náročnějších, ale taky konečně něco užitečnýho a praktickýho. Tak vzhůru k lepším zítřkům!

.mějte se krásně

.páá