středa 29. října 2014

Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého. (Friedrich Dürrenmatt)

Takový ten palčivý, ale dobře známý pocit, že vám někde něco uniká a utíká...
Před už celkem hezkou řádkou let jsem si tu vytvořila nový, ne už tak temný veřejný koutek duše. Chtěla jsem si nějak pomoct od závislosti a hle ono se mi to zadařilo. Nejsem pomalu schopná sesmolit jediný mizerný článek za měsíc.
Začal nový rok a my opět obýváme s Nikuš nový pokoj. Téže patro, tentýž blok, ale úplně na samém konci chodby. Jasně, máme jen jednoho souseda /jenomže ten soused má od zimy do jara neustále kašel - ano, je to kuřák - a za dva roky, co to byl můj spolužák toho máte celkem dost; zvláštní je, že ho tu není moc slyšet, že by tu tolik nebýval, když má slečnu?/ a nejblíže k únikovému východu /jehož zneužití se trestá pokutou a vyloučením z kolejí/, ale pak je ten pokoj asi o centimetr menší /a tady se pan T.M. začal smát, neboť si vybavil ten díl Black Books, kde se Fren taky zmenšoval pokoj/. Ale jinak super, přežívám jako každý rok.
Isis, mě se tak tragicky nic nechce dělat...
Jo, mohla bych vás pobavit tím, jak nám tu minulý týden vypadnul na kolejích večer proud. V devět večer. Při pohledu z okna směrem na Malšovice se zdálo, že tam jsou na tom dost podobně, směrem k Futuru a za něj rovněž. Jen sídliště přes silnici a AC se nám vysmívalo a užívalo si elektřiny. Nicméně prý se to týkalo asi půlky města. Po hodině to zase nahodili a já byla asi poprvé za tu dobu, co tu přes týden dlím, ráda, že A3 naproti nám svítí.
.ahermin
Za tu dobu, co tu straším, se život obrátil na ruby spoustě lidem. Ono je to asi obvyklá vlastnost Čechů, stěžovat si na svůj život a Olivka v tomhle ohledu není jiná... ale pak se stačí zastavit a zamyslet a člověk zjistí, že vždycky může být hůř. Vždycky.
Téměř před třemi lety se život zastavil u nás. Je to jako když běžíte a najednou vrazíte do zdi, která tam ještě chvíli před tím nebyla. A za ní zůstaly všechny plány, všechno a vy na to už nikdy nedosáhnete. Jeden den teta říkala, že to dětský oblečení se vyhazovat nebude, co kdyby Jirka měl někdy děti. A další den tu nebyl.
Jenže život jde dál...
Na rozdíl od Hancul jsme první výročí neoslavili. Nebyl čas, můj miláček je neustále něčím zaměstnaný - trafika, škola, práce doma. Na rozdíl od Hancul v tomhle ohledu nemám nic, ale... Vše musí jít po pořádku, no ne?
Celý můj život je jedna velká výzva. Já prostě už od svojí povahy nemám daný, že bych se nutně musela vyjadřovat na veřejnosti, dávat najevo svoje city nebo hovořit s úplně cizími lidmi /a ještě v cizím jazyce!/. Kdybych se tomuhle všemu poddala, určitě bych nebyla tuna, nedělala bych šerm, nebyla bych na škole, byla bych nicka. Vrhla jsem se do další věci - chtěla bych si udělat certifikát na angličtinu. Zázrakem jsem napsala vstupní test na požadovaný počet bodů a jedu. Navzdory tomu, že ve skupině jsem lidi /a to ještě jen pár/ znala jen od vidění. Snažím se.
Green Day - 21 Guns /vzpomínka na to, když mi bylo, kolik? 16, Isis, to je tak dávno/
Mám v sobě stopy konce semestru a léta. Matně si vzpomínám na svoje dlouhé procházky do Malšovic, kdy jsem se řídila jen paneláky kousek za kolejemi, které byly vidět ze vskutku velké dálky. V horku, s biochemií v ruce. A taky na čarodějnice, které jsem nedobrovolně trávila v HK. Všude voněly táboráky ze zahrad, které jsem míjela. A Olivka, osamocená jako vždy.
A moje pokaždé chvatné opouštění kolejí po zkouškách, to je taky báječný pocit, na který se nezapomíná. Je podstatně lepší, než když se na ně stěhuje a víte, že v tom mrňavém kamrlíku strávíte nějakých 8 měsíců.
Příští léto bude lepší, já v to věřím. A taky věřím v sebe, že všechno zvládnu. Tak.

Má drahá a milovaná Isis, za celý rok jsem Ti nepoděkovala, žes mi do cesty přimotala mého pana T.M. Přestože je tuna věcí, které jsem nevyslovila nahlas, jsem Ti za to moc vděčná a doufám, že nad námi budeš ochrannou ruku držet ještě po nějaký čas.

.mějte se rádi a mějte se krásně. a zase někdy (snad, možná)
.páá