pátek 4. července 2014

Lépe je být smutný s láskou než být veselý bez ní. (Johann Wolfgang Goethe)

Don McLean - American Pie This will be the day that I´ll die... 
Tak jsem dnes skončila s praxí. Abych pravdu řekla, je mi to líto, líbilo se mi tam, milý kolektiv, práce fajn.
A nic se mi nechce. Ostatně tak to je celou dobu, co jsem doma. Co mi skončila škola.
Stejně jako vloni jsme si s Nikou musely najít nový pokoj. Jenže letos nedobrovolně, ředitelství se totiž rozhodlo, že z naší poloviny patra (a stejně tak na všech blocích) vybuduje jednolůžkové pokoje. Naštěstí mám šikovnou a zodpovědnou spolubydlící, co věci nenechává na poslední chvíli, a tak nám to všechno domluvila. Budeme bydlet na konci patra, vedle mého spolužáka, co je tak trochu blázen /a kdo u nás není?/, metloš a jehož vysvětlení na úplně všechno je "Já jsem z Hlinska". Super, aspoň to nebudeme mít daleko, když budeme chtít něco přestěhovat.
Na vytoužený předtermín z biochemky jsem se dostala. Se Simčou jsme si jednoho odpoledne došly pro dvojku.
Zkouškové stejně jako vloni nezlobilo, zkoušky v kapse, průměr 2,1 se mi líbí. Mám z letňáku 3 jedničky a jen jednu trojku, co víc si přát?
Skončila jsem 17. 6. Myslím si, že to je ještě o pár dní dřív než vloni. Po zkoušce jsem nepočkala na svého kolegu Toma, ale pádila se spolužačkou na kolej, rychle dobalit /což moc dobře nešlo/ - nakonec jsem se táhla s velkou cestovní taškou, nacpanou krosnou, notebookem v ruce, florbalovou hokejkou a ještě dalšíma dvěma malýma taškama. Budoucí soused mi pomohl odstěhovat lednici, odevzdala jsem pokoj, popřála uklízečkám pěkné léto a snažila se dopravit na nádro. Horor to byl, potřebovala jsem víc rukou. Byla jsem odhodlaná vytipovat si člověka čekajícího na stejný vlak, abych ho požádala o pomoc. Jenomže když jsem vyvlekla na nástupiště tašky, akorát přijel vlak a já skočila do prvních dveří. Ha, a domů...
Toť jsou moje kroky k budoucí kariéře. A pak taky ještě žiju. Občas.
.zdroj: C-91
Ve výsledku jsem byla ráda, že jsem odmítla účast na pohádkovém lese. Celý den lilo.
...anebo mu odinstaluješ tanky! 
Měli jsme jedno dlouho dopředu domlouvané vystoupení v Libuni. Myslím, že se to povedlo, starostce se to líbilo a to je asi hlavní :) Po ohňovce byl na pořadu ohňostroj a musím vám říct, moji milí, že to byl ten nejkrásnější ohňostroj, co jsem v životě viděla. Fakt. Pak jsem si zatancovala s Hancul, Pepínem i Kloboučníkem /být tam pan T.M. tak i s sním, ale tou dobou se tam již nevyskytoval/, s každým zvlášť a pak taky všichni dohromady. Byla to sranda.
Dlouhé měsíce dopředu jsme se dohodli, že pojedeme na Nižbor. Sice nám pak ještě dlouho trvalo, než jsme se přihlásili, ale nakonec jsme jeli. Pepíno po matuře, já po zkouškách, Lukáš s výučákem a Kačena rovněž. Ideální načasování. Cesta tam dlouhá, stavění stanů zmatečné, ale za drobnou výpomoc tu či támhle mi kluci stan postavili. Můj, hurá, ovšem tam jsem ho sdílela jen se svými rozkrámošenými věcmi, neboť pan T.M. /stejně jako třeba Kloboučník/ kvůli škole nejel. Přesně slyším, co by mi na tohle vysvětlení jeho nepřítomnosti Kloboučník řekl: "A ty tomu věříš?" /Miláčku?/
Do bitvy jsme z lenosti nakonec nešly. Místo toho jsem si koupila měděný prstýnek. A taky jsme si vařili, ráno vajíčka, k obědu gulášovka, k véče maso. Jen to všechno bylo o 2-3 hodiny posunuté :) ale to nevadí, i tak to chutnalo.
Těšili jsme se na večerní ohňovku v podání SHŠ Artego, ovšem ta nás těžce zklamala. Někdo, honosící se titulem "mistři", by na to měl taky vypadat, a tak to nebylo. Čekala jsem nadupanou ohňovku, našlápnutou, hezké kostýmy. Bohužel, jsem žádnou inspiraci načerpat nemohla, pouze konstatovat, že zase o tolik lepší než my teda nejsou.
A pak tedy praxe, sobota u pana T.M., praxe. Sendvič.

A teď už jenom 14 dní volna, 8 týdnů brigády, nějaké to volno v září a škola. Zase.
.mějte se krásně
.páá

1 komentář:

  1. Gratuluji k úspěchům při studiu :-) A snad se ti bude v novém pokoji bude líbit :-)

    OdpovědětVymazat