Všechny slasti toho to světa jsou buď nelegální, nemorální nebo se po nich tloustne!

13. ledna 2014
Směju se všemu. To jinak nejde. Až do dnešního rána jsem se trápila, že neumím cca 20 otázek z 78. Když jsem si ovšem dopoledne přečetla úspěšnost u testu, který předchází ústní zkoušce, byla jsem rázem v klidu: evidentně nemám šanci projít :) ale nikdy neříkej nikdy, vštěpovala mi už od dětství máma, a tak si na druhou stranu říkám, že už jednu neudělatelnou zkoušku udělala... a při nejhorším mám vyhlídnutý termín na konci zkouškového.
Místo radosti nad zápočty jsem upadla do depresí. Ze zkoušek, z článku u CP /no řekněte, je víc chyba u mě nebo u ní?/, z toho že Hancul měla být ve čtvrtek večer u M., že jsem se právě učila fyziologii těhotenství... a že mi vůbec neodepisovala má drahá polovička. Napsal mi až druhý den před polednem, ještě v mizerné náladě jsem mu napsala, že jsem si pomalu myslela, kdoví s kým se kde toulá, ale snažil se mě ujistit, že je to kolosální blbost a ať na to rychle zapomenu. Ráda! Druhý den už bylo vše v pohodě, asi 5 hodin bez učení mi udělalo čáru přes rozpočet, ale ty dvě nesmírně rychle utečené hodiny ve vlaku s panem T.M. a můj blažený výraz, ze kterého jsem dostávala křeče do tváří, za to prostě stály :)
Jdu se učit. A zítra do HK, zkusit ve středu zkoušku. Zkouška od slova zkusit, jistě. Však ono to vyjde, jednou určitě :)
15. ledna 2014
Ale nebylo to tak zlý. Jednu odpověď jsem změnila na špatnou a hematokrit popletla se sedimentací /ke svojí smůle jsem tam měla oboje/, což jsou přesně ty tři body, co mi chyběli, abych mohla k ústní. Olivko, Olivko, ty to vedeš, takhle si těžko ušiješ šaty, žádných luxusních deset dní volna, snad necelý týden, když to na podruhé klapne. /Co si dám hergot k obědu?/
21. ledna 2014
Porovnávat neporovnatelné.
28. ledna 2014
Nervy krapet na pochodu. Hlava vymletá /ale doufám, že jen zdánlivě/. Nemůžu mít všechno, jasně, ale já chci! Chci mít hotový zkoušky v zimáku a už se tím netrápit v letňáku /tam se trápit jinýma/, chci si dělat co chci a žít a nevěnovat se jen škole /což je pravda, že dělám, učím se asi polovinu doby, co tvrdím, že se učím/.
Tak se snažím přesvědčit, že to dám. Dám, já v to věřím, musím v to věřit!
29. ledna 2014
Zvedám si za dnešek palec nahoru. Zkouška za mnou, se zápisem v indexu s trojkou dle mého odřenou ze všech stran ve všech dimenzích, ale je tam a to už mi nikdo neodpáře. Skvělé.
Za odměnu dopíšu tenhle článek nečlánek, možná po několika měsících si zapíšu do deníčku, který lehce opomínám v tomto semestru, večer se rozvalím u televize, kde nic nedávají, ale aspoň uvidím jeden díl TBBT.
Imuna, morfa. Ta morfa mě zatraceně štve, ale co nadělám. za týden se ukáže, jak moc jsem blbá.
Aby to nebylo jen o škole, snažím se vymyslet cosi na ples /jako správná šéfová/, hudbu zítra doladím s Hancul a bude to. Pokud rozluštím největší záhadu všech dob - z čeho ušít honosáky a hlavně kde tu látku sehnat - tak si třeba ušiju i ten svůj největší výtvor dosavadní tvorby. Doufám. Je pravda, že pořád ještě nejsem tak šikovná.

.tak se mějte krásně, Olivka se časem zase ozve

.páá