středa 9. října 2013

V mládí ztrácíme rozum kvůli lásce, později ztrácíme lásku kvůli rozumu. (François-René de Chateaubriand)

.dobývání tvrze.Kocour se urputně brání.
/Neříkám, že obrázky jsou chronologicky./
Tak teda poslední akce sezóny je za námi. Ach jo!

Na čaji s Klárou a Lae bylo krásně. Masala a zelený čaj. Pak jsme se rozhodly zajít se ještě najíst, a tak jsme si v italské restauraci /kde dříve byla mexická/ daly vegetariánskou pizzu a pizza chleba se slaninou. Výborné, mohu vřele doporučit. Rozvezla jsme holky domů a pak jsem se domů zavezla sama a s sebou jsme od nich měla z Paříže sadu korálků :)
V pondělí jsem dorazila do HK. Tak tedy nový semestr, dobře.
Začali jsme laborkama, po nich jsem odpoledne měla spoustu času, chtěla jsem se sejít se Štěpou, ale nakonec z toho sešlo.
Jo, mít další laborky do půl deváté večer? žádný problém, vítejte na cvikách z orgány. Izolovat ibuprofen nakonec nebylo tak zlé, jak se v prváku vyprávělo, a dokonce jsem viděla kouzlo, ze kterého jsem měla radost jako malé děcko: iniciaci vzniku krystalků v roztoku třením skleněné tyčky o dno nádoby /zevnitř samozřejmě/. Po příchodu domů jsem se sáhodlouze rozmýšlela, mám-li jít na party či ne, nakonec jsem si to ospravedlnila tím, že si prostě to pivo dát musím, abych si vyléčila prasklý koutek, co mě trápil už víc jak týden. Inu, party byla průměrná, ale koutek se mi zahojil!
Ve čtvrtek jsem se konečně viděla se Štěpou. Prošly jsme HK, v pubertálním výlevu jsme si koupily velké placky s kdovíčím /ale jsou pěkné/, Štěpa má nové šaty, já modrý pletený baret. Zbylé plány nevyšly tak úplně, jak jsem chtěla, nicméně jsem večer neseděla doma, ale s holkama vyrazila do čajovny. A to bylo samozřejmě velice fajn :)
V pátek jsem frčela po přednáškách do Libuně. Vlakem. A měla jsem takovou tu náladu stávkovat, být protivná a nevím co ještě, takže jsem se ve výsledku vůbec nehlásila na nádraží ani v narvaném vlaku k Ravenovi, který o mně neměl nejmenší ponětí.
.a jde se střílet.
V sobotu ráno jsme na místo s Hancul dorazily trochu se zpožděním jejím novým fárem. Ale to snad tolik nevadilo. Trochu mě překvapila přítomnost Acháji a Kocoura /nikoliv nemile/, zbytek jsem snad čekala. Nejdřív to vypadalo, kdovíkolik skupin nás nepřijede podpořit, ale nakonec to byla ta stará známá skvadra Lužických a Dargaardu obohacených o několik málo členů z jiných skupin. Ale dalo se to, k tomu se dostaneme.
Dala se vařit polévka, začaly se péct placky. Udělal se nácvik, trochu se to špláplo /krásná hantýrka/ a pak jsme se vrátily k plackám. Hancul byla u hudby, Romča měla předčítat, pár vesničanek a dva zlý šlechtici se svými muži. Inu, ve výsledku to pak tedy vypadalo takhle. Olivka dělá ostudu s kosou /já ale sekat umím!/, Kocour /ten neskutečný sympaťák! Achájo, to ti jeden musí závidět!/ brání tvrz, Raven si hraje na kata a všichni jsou vlastně nakonec pobiti a zabiti. Tak, zlo má být zničeno.
Byli tam naši, tentokrát jen s Lukym. Trochu jsem byla s nimi, trochu ne. Začalo se trochu sklízet, trochu moc brzo mi přišlo, ale dobře, aspoň jsme to nemuseli v neděli.
Pánové vymysleli další hru, něco jako vybíjenou. Házet neumím a dostat ránu tenisákem mě vůbec nelákalo, tak jsme se s holkama jen dívaly.
.tak, Olivka se brání Lukášovi, který ji podle ní měl zabít.
nezabil, zahnal.
V sedm jsme jeli zase pryč. Lukáš nás /tedy Hancul a Káču/ u kecal, abychom jeho známýmu na svatbě zatočili. Jenomže tou dobou už v noci byla strašná zima, holky byly stále ještě trochu nemocné, a tak jsem pak každému hlásila, že jsem na Hancul kvůli tomu v pátek byla hodně nepříjemná. Nicméně nechtěla jsem být ta špatná, a tak jsme šla. A jako teda relativně dobrý, no. My to prostě pokazíme vždycky, takže škoda mluvit.
Vrátili jsme se o hodinu později, než jsme plánovali. U ohně ještě seděla spousta lidí, všechny lavičky byly obsazené, a tak jsem si sedla do ohniště a čekala, až se uvolní nějaké příhodné místo. /A Miky se mě snažil utopit pivem./ Když se díky migraci lidí kousek uvolnil, chopila jsem se příležitosti a přesedla si. Bylo mi nabídnuto víno, následně i hrneček /plecháček, kam se hrabe můj ošklivý bílý, který jsem si ještě neosmaltovala/, a tak jsem nabídku přijmula :) Ovšem když jsem se možná po dvou hodinách a dvou hrnečcích vína postavila, to se to točila hlavinka.
Prostor kolem ohniště se vylidňoval. Nejdřív jsme tam byli v šesti, pak ve čtyřech a nakonec jsme tam zůstali jen sami dva. Oheň pomalu dohoříval, Olivce se zavíraly oči, a když je jednou otevřela už svítilo pouliční. A tak jsme se pobalili a šli po čtvrté ráno do sokolovny spát.
Když jsme se ráno sešli na faře, snažili jsme se to všechno sklidit. Hancul vyfasovala nálepku s erbem na svého nového oře a pak jsme jeli domů.
Očka se mi zavírala, nicméně musela jsem si dodělat protokol na morfu /a vyplatilo se, dostala jsem pochvalu!/. Pak už jsem se jenom musela dokopat jít si sbalit, abych mohla v pondělí ráno zase odjet do HK...
.naše dokonalá padací brána. bez vodního příkopu.
to jen tak někdo nemá!
Pokud si neumíte představit zmatenou Olivku s myšlenkama všude jinde, jen ne tam kde by měli být, tak to jste ji měli vidět v úterý. Vyrovnává si sešity na angličtinu, když tu zjistí, že ta žlutá knížka, kterou vzala ve svojí poličce, není angličtina nýbrž analytická chemie. Šla jsem si tedy knížku půjčit od učitelky, ta mě nazvala opicí a doporučila mi, míň myslet na kluky. Tak tedy dál, sešit na orgánu mám úplně doma a pak už se snad žádné pohromy nekonaly. A když jsem se konečně v půl čtvrté zastavila, veškerá ta zvláštní nálada zmizela, opadla a všechno bylo zase najednou pryč...
Sezóna skončila, těšit se můžu leda tak na náš ples. A příští rok. Teď hlavně musím dát orgánu, morfu a imunu, prostě nějak prolést /ideálně na první pokus/ zimákem a budu neskonale šťastná. Šťastná po té řekněme profesní stránce.
Na ruce mám skvrnu od činidla, která z dálky vypadá jako pořádný škrábanec. A v plášti se tvoří další dírky...
.tak se tedy mějte krásně, skládejte klidně básně a pobíhejte po světě s úsměvem na tváři, protože život je přeci krásný
.páá

4 komentáře:

  1. Vypadá to, že sis akci pěkně užila :-) Kdepak se to konalo, mohu-li se ptát? Nás čekají ještě tři akce, pak už jen burza, večírek a tak..... ach jo. Až je z toho člověku trochu smutno, ale na jednu stranu je zase rád, že si trochu odpočine...

    OdpovědětVymazat
  2. hezké fotky i vyprávění, tak jako vždy :-)

    OdpovědětVymazat
  3. HK mám taky rád, tam jsem studoval. :)

    OdpovědětVymazat