neděle 17. června 2012

Obaly na vějíře podruhé

Jak už jsem psala minule, šila jsem o sto šest. Poslední věc jsem dokončila dnes, teď už nebude práce tak zajímavá, zašít kalhoty, zkrátit je.
Když si vzpomenu, jak jsem ukecala mámu, aby mě pustila ke stroji, abych si aspoň jednou za život zkusila něco ušít. Šlo o pytlíčky na bylinky, jeden mi stále visí vedle počítače. Pak přišly povlaky na polštáře ze sukně s modrotiskem. A to mě stále nenapadlo, že budu někdy šít i šaty...
Jo, a abych se taky pochlubila, zkracovala jsem si barokní šaty a zlomila u toho jehlu :) no ty čtyři vrstvy dyftýnu už byly moc, když jsem ji před tím už párkrát přiohla o špendlík. Tak jsem volala o pomoc mamince, která byla na cestě za babičkou. Ale zvládlo se to. Ale na klidu mi to nepřidalo, když už takhle jsem celé ráno byla nervózní...
.košile pro Hancul. Měla ji na sobě včera na slavnostech a vcelku se měla - mít
jen jednu vrstvu v těch vedrech chtěl každý...

.taška na Hanculiny vějíře

.tatáž taška

.popruh. je prošitý a v tunýlkách jsou provlečené provázky.
Prý se tohle dělá na namáhaných místech v korzetech ;)

.obal pro Hancul

.a obal pro moji maličkost. Začala jsem na tom pracovat už o svaťáku, ale ty proužky byly za trest.  všechno přesně naměřit, sešít, rozžehlit, aby to vypadalo pěkně :) Ta látka je pevná a těžká, ale moje prstíky si snad na to u protáčení zvyknou.
To že na slavnostech vydržíme do jedný by mě po loňsku, kdy jsem po hodině odcházely, vážně nenapadlo. Olivku by toho nenapadlo...
V kině na Nedotknutelní. Musím si začít brát na filmy s sebou kapesníčky, brečím skoro u každého. A navíc ten mladík, Drissi... nevím jestli tomu tak bylo nebo jsem to prostě tak vidět chtěla, ale připomínal mi Jirku.
Čas možná moc nelepší. Že nikam moc nechodím, protože nemám kam, ale za poslední týdny jsem potkala nejméně tři mladíky, kteří mi ho připomínali. Obličej, klobouk, oblečení...
A dneska se mi o něm zdálo...

.mějte se krásně
.páá

4 komentáře:

  1. Páni, ty jsi šikovná. Ty obaly na vějíře jsou úžasné. Já osobně jsem nikdy nic pořádného neušila (a předpokládám, že přišití knoflíku se do šití asi zařadit nedá). Každopádně velice obdivuji v dnešní době každého, kdo to umí.

    Jinak můžu potvrdit, že čas léčí. Čas a naše paměť, která nikdy nic neudrží věčně. Jenže...je to dlouhodobý proces. Bohužel nebo bohudík? Kdoví...

    OdpovědětVymazat
  2. Jsi šikulka. A vařit dovedeš taky? :D

    OdpovědětVymazat
  3. Obaly jsou vážně pěkné - musela to být titěrná práce :-)
    A líbil se ti ten film?

    OdpovědětVymazat
  4. To "namáhané místo" u korzetu je většinou v pase, protože se tam nejvíc láme :)

    "Nemáš co dělat a nikam nechodíš?" To bude nějaká ta ironie... ale škoda, žes s námi nejela 17.6. do Prahy.

    OdpovědětVymazat