pátek 13. ledna 2012

Zda budu zítra ještě žít, to samozřejmě nevím. Ale to, že budu-li žít, budu pít čaj, vím zcela jistě.

/Gotthold Ephraim Lessing, 1780/
IAMX: The Stupid The Proud

Přípravy na ples vrcholí. Nervozita vrcholí. A ignorance mých připomínek rovněž vrcholí.
Přijde mi, že čtrnáct dní před plesem není vlastně vůbec nic hotové. Ale už mě nikdo neposlouchá, většina spolužačstva mi leze na nervy...

Ale abych se vrátila někam na začátek.

Vánoce byly Vánocemi jen z části. Dopoledne jsme byli u babičky, když jsme se vrátili byly dvě. Stavovali jsme se na hřbitově zapálit svíčky. Bylo to zvláštní.
Den na to se tu opět stavovala rodina - sestřenka s dětmi, teta se strejdou. Jenže dětičky byly jaksi hyperaktivnější, obzvláště Verunka. Dva dny na to Verča zase skončila na pár dní v nemocnici...
Ovšem Silvestr stál jednoznačně za to. Přijala jsem pozvání Kláry, a tak jsem poprvé v životě oslavovala příchod nového roku mimo rodinu. Ostatně jsem za pozvání byla moc ráda, protože jsem doma být nechtěla - ten den to byly přesně dva měsíce...
U Kláry se sešla malá skupinka lidí /Lae a jejich kamarádi z dramaťáku, které jsem znala od vidění nebo z vyprávění/ a večer/noc jsme si krásně užili. Pantomima ukazováčku byla jednoznačně nejlepší! :)
Půlnoc a s ní i nový rok jsme se vydali přivítat na ulici. Pozorovali jsme ohňostroj a prskali prskavkami. Bylo to vážně krásné.
A pak už přišla škola a uzavírání známek...

Šaty na maturiťák hotové, rukavičky rovněž. Taštička je téměř hotová /hle, nemám šňůrku!/, šála vůbec /pokud ji vůbec budu dělat/.
.velmi malinká Olivka na kolotoči u nás na pouti.
Tahle fotka byla jen tak mimochodem kdysi velmi dávno
 otištěná v časopise :)
O Vánocích jsem rozešila šaty na tance. Mám ušitou podšívku, část spodní sukně a naznačenou část střihů na vrchní šaty. Času snad mám ještě dost.

A maturiťák? Nástup umíme napůl. Pořád si nepamatujeme, kde kdo stojí /mě nevyjímaje/. Snažím se to minimalizovat, jak to jde, ale snad nikdy jsme se ještě na tréninku nesešli všici, tak to je pak těžké.
Nemáme program, ale je pravda, že to se dá vyřešit pár dní předem /horší to bude s tisknutím programů na stoly/. Není hotová tombola, i když už máme 430 cen, tak stále mám pocit, že někteří nic nepřinesli. Není dořešené půlnoční překvapení, natáčení videa, druhý fotograf. A možná i něco víc, ale to je jedno...
Nebudu to řešit; mám pocit, že mě holky stejně neposlouchají a Bau si to udělá po svém stejně jako lístky na tombolu. Hlavně když to bude. Jen nemám ráda, když něco není podle mých představ. Asi jsem po mámě :)
Ale lístky jsou beznadějně vyprodané :) to je fajn.

Nic nebudu řešit. Dovymyslím svůj výmysl na ples, dáme to na tréninku v neděli nějak dohromady a jestli tam Klouboučník nebude, až ho potkám, nadělám z něj konfety!
Ale jinak bez stresu. A najednou jde i chodit dřív spát /šlo by to i v deset, kdyby nedávali ještě HIMYM/ a vstávat s úsměvem.

Ukrajinsky se lebka řekne гереп nebo nějak podobně.
Z lékařské zprávy je jasné, že při nehodě u Žitomiru nebylo koho zachraňovat. Že "na místě mrtví" tam znamenalo "naprosto okamžitě". Aspoň netrpěli.
Strejda říkal, že Jirka by se na můj maturiťák těšil. A říká, že to člověk musí brát s nadhledem, jinak se zblázní. Ale on to neříká mně, říká to sobě.

Koho milují bohové, ten mlád umírá.


Toť téměř vše. Ještě bych dodala, že jsme v pátek byli v kině na Sherlocku Holmesovi. Opět se ptal Vůdce a tentokrát nás šlo poněkud více než minule: asi dvanáct. Líbilo se mi to, navíc jsme se opět nasmáli u traileru na War Horse. Lepší už my gympláci prostě nebudeme.


.mějte se krásně
.páá 

1 komentář:

  1. doufám, že sem také hodíš nějaké ty fotky z maturáku a hlavně těch šatů :-)

    OdpovědětVymazat