sobota 5. listopadu 2011

Obaly na vějíře


Můj vývtor z minulé soboty. Původně to byla práce na čtvrtek, ale moc se mi nechtělo, a v sobotu to už byla nutnost, protože se neodvážím přenášet vějíře na obyčejném vzduchu, vzhledem k jejich bezpovrchové úpravě.

Látka je jakási umělotina z máminy staré sukně. Na jednom boku je na zapínání na suchý zip a patentky.

Ucho může mít dvě délky: na přehození přes rameno, nebo nošení jako malou kabelku. Asi budu preferovat to druhé.

Samotné vějíře mají na sobě ještě jakési návleky. Inspiraci jsem brala na Home Of Fans, kde jsou mimochodem i návody a krátká historie ohnivých vějířů. 

Jak vidíte, kevlar na nich namotaný nemám. Je to džínovina. Nicméně si myslím, že až ji vypálím, koupím si od  Z. kevlar a přijde tam on. Přeci jen je to pak méně údržbové.


Svět mi vybuchl pod rukama a zpětně se složil úplně špatně.
V albu jedna fotka z mého věnečku, v počítači několik málo dalších. A v hlavě to co řekl. "A včera bylo pozdě. A ještě než jsem to řekla, už to mělo být dávno hotový."..."Tak co, skřítku, jdem ven?" A Verunčino /to je ten skřítek/ "Veve", který už není komu říct. A vzpomínky.
A obrázky rozhadrovaného auta. A články o nehodě...
Děkuju těm, kdož mě vyslechli. A ostatním, že mi pomohli na to celý den nemyslet. 

1 komentář: