Steampunk is what happens when goths discover brown.

(Jess Nevis)

Olivku popadá další/nová mánie. Ne že by to u ní bylo něco extra podivného, čas od času se to prostě stane. Jen jí prostě přijde vtipné, že se to vlastně pořád točí okolo jednoho.

/A dost mluvení o sobě ve třetí osobě./

Moje jarní prázdniny utekly velice rychle. A zítra opět hurá *ironie* do školy. No dobrá, tak moc velká ironie by to být nemusela. Pokud vyjdou moje "výpočty" /jakožto že jsem se v nich téměř vždycky zatím sekla/, tak aspoň ta cesta dom by mohla být fajn.

A co mě jinak čeká? No ve středu jízdy a jinak... nevím? V neděli už snad po čtrnácti dnech šerm. Ach ano, a v úterý jdeme s Hancul na squash. Nikdy jsem to nehrála, tak jsem zvědavá :)
V úterý jsem měla snad tu nejlepší horkou čokoládu na světě u nás v ovocném baru. Ve středu jsem byla s Klárkou a K. Z. v kině na filmu z filmového klubu Na cestě. Podle mě to byl zajímavý film.

Málem bych byla zapomněla zmínit hru Za zdí, na kterou jsem se byla s Hancul, Horisem, Lemurem, Kájou a já nevím s kým ještě podívat minulý čtvrtek v rámci divadelní přehlídky Modrý kocour. Pokud řeknu, že to bylo zajímavé, pak to slůvko "zajímavé" zde nabývá naprosto jiného rozměru než v předchozím případě. Zaměřit se texty písniček je skvělý nápad, protože podle mě skrývají poselství, kterému se málokdo věnuje, protože většina současných písniček je v angličtině a komu by se to chtělo věčně překládat? /A navíc ty dvě hodiny čekání s Hancul, Horisem a Kájou v klubu... ach to taky byla atmosféra k nezaplacení./

A s hlubokou lítostí v srdci oznamuji, že jsem dokoukala druhou sérii Misfits. To je taková hloupost, která člověka tak dokonale chytne /a navíc má dohromady zatím jen 13 dílů/. A teď čekat do podzima na třetí sérii. Asi se nedočkám...

Včera tu byly děti a Hancul. Ta si nechávala naplést ze zbytku kanekalonu pár rastů. No už jsem vylepšila techniku, takže mi to jde líp:)

Pozoruji na sobě to, co mi popisoval V. Totiž jak se snažíte utéct od toho, co musíte. Třeba já bych se právě podstatně raději naučila biologii, fyziku, možná i tu matiku, než si šla uklidit a učit se autoškolu. Jen je to všechno stejně nevyhnutelné.

Horis mi oznámil, kdy budou mít s Dádou oslavu. Což mi teď tak připomínná, že jsem už asi měsíc nemluvila s Dádou. Je to zvláštní, dřív by mi to tak divné nepřišlo, ale teď mi docela chybí, přestože tu okolo mám spoustu jiných lidí.

Za čtrnáct dní je na špéře ples. Hmm, mají hezké vstupenky. No celkem se i těším. Vlastně... no těším se:)

Včera jsem si díky Acháje Eressiel rozšířila hudební obzor o Abney Park. A také jsem u ní /a ne poprvé/ narazila na pojem steampunk. No a to je ta moje nová mánie...

Nejlepší na tom je, že do ní můžu bez obav narvat svoji starou mánii, a to lolita styl, a posedlost viktoriánskými cingrlátky. Plus pár dalších věcí.

No má to pár háčků, ale třeba se s nima nějak časem vypořádám...

Mějte se krásně, objevujte nepoznané a užívejte života...

Páá

foto: DeviantArt.com

A tohle na tom všem asi nejvíc miluji...

/No tak tedy bez obrázků./

Stále ještě si dokážu vybavit svoji nejistotu a strach z přestupu na novou školu. Jasně, nebyla jsem jediná úplně nová, ale strašně jsem se bála, že budu jediná nezkažená. No prostě, nepije, nekouří, sexuálně nežije. /Což rozhodně nebyly jediný strachy./

Vždycky jsem měla za to, že školy ve městě jsou "zkaženější". Že prostě každý musí zákonitě kouřit, pít a podobně. No a vážně jsem si to myslela. A taky jsem měla strach ze šikany, protože přece jenom naše maličká škola... tam se to tolik nerozvine, ale na městě ve škole se třmi sty lidičkama už asi jo.

A přes to všechno jsem si říkala, že bude fajn, jít na školu jako jediná ze třídy... /Omyl! Není nad to, když můžete se spolužačkou zavzpomínat na staré časy na základce, na bývalé učitele a spolužáky./

Měla jsem v několika ohledech štěstí. Za prvé jsem šla na gymnázium, kde se přeci jenom očekává jistá úroveň. Za druhé jsem kápla na ty správné lidi. A tak dále...

Tak si tak žiju třetí rok na střední. /A nic jinýho si právě představit neumím./

Prvák... no na nic výraznějšího, kdy bych si silněji uvědomila, že jsem někde jinde, si nepamatuji.

Loni už se všechno začalo měnit. /Vlastně to se všechno, jako úplně, začalo měnit. Loňský rok byl... zvláštní, jiný, nezvyklý, nepopsatelný... a v mnoha uhledech úžasný, to si prostě nemůžu pomoct./ To už jsem několikrát jela domů až v půl jedenácté, s kámošem si došla na jedno... a nebylo nic lepšího. Nic lepšího než ta atmosféra toho setkání.

A letos. Je mi osmnáct, piju už napsoto legálně. A co k tomu dodat? Perune, Isis, neumín si představit, že jednou nebudu takhle popíjet po hospůdkách a klubech u nás na městě, ale někde jinde... v Praze, Brně... Někde kde to už nebude domov, ale úplně cizé město. Někde bez Horise /jako jediný jmenovaný, protože to je ve skutečnosti vždycky on a jeho přitomnost, kteáý mě k tomu "donutí"/ a ostatních, kteří dotvářejí atmosféru přátelského setkání.

Dneska /a ne poprvé/ jsem si uvědomila jedinečnost a neopakovatelnost. Kdy víc budu takhle sedět s těmi lidmi a popíjet a... no to je jedno :) Kdo víc bude sdílet moje vzpomínky, jako moji kámoši tady? Kde to bude stejné?

Nikde... a to je škoda.

A proto říkám: ano, v šestnácti je nám dobře, ještě nedospělí, ale už ne děti, ale v osmnácti devatenácti nám svět otevře náruč ještě víc. A proto bychom si měli užívat a žít. Jak nejvíc můžeme dřív, než nás pohltí povinnosti a starosti dospělých...

Láska je asi tak neškodná jako kyselin na lačný žaludek. (Ch. Baudelaire)

Všechno, za čím si stojíš, není trapný... (Klárka&Lae&dramaťák)

A tak nějak vlastně můj život teď vypadá...

Abyste věděli, tak moje posedlost psát si deníček není vůbec spjatá s blogem /ani s tímto, ani s tím prvým/. Je pravda, že je to poměrně rozsáhlá pokladnice mých vzpomínek zejména z loňského roku, ale není jediná.

Od roku 2002 si píšu deníček. Což je silně zavádějící, protože tam vlastně do minulýho předminulýho roku nenajdete kloudnější zápisy. Ale hezky tam poznáte, jak se měnilo moje písmo:)

Včera jsem si opět prohlížela staré zápisy /a některé i četla, ale to je fuk/ a zjistila jsem, že některé nadpisy jsou vlastně celkem propracované. A tak jsem je oskenovala a zde vám je ukazuji.

Velice podivný nadpis, protože pod ním už není nic napsáno, protože jsem si neodhadla místo.

Jak vidíte, není to nadpis, ale konec nějakého zápisu. Jo a jen tak mimochodem, všechno je to kreslené akvarelkama, které jsem dostala myslím k sedmnáctinám od Santy.

Podél celého zápisu jsou namalované maličké karty různých hodnot.

A tady zas jsou v textu napsaná hesla podobné tomu na začátku. Čekám...

Řekla jsem si, že až mi bude osmnáct, žačnu psát do jiného sešitu. Což mi i vyšlo, přičemž jsem ještě asi tři čtyři zápisy musela psát na zvláštní papíry, které jsou jen tak vložené, protože jsem se loni skutečně nějak moc rozepsala. No a v novém sešitu mám podstatně více prostoru, více malůvek... A proč vám to říkám? :)

Co se vleče, neuteče...

Před čtrnácti dny měl 4. ročník maturitní ples. Před necelým měsícem jsme byli v Praze na UK a pak večer v hospůdce. To bylo tehdá, kdy jsem myslela, že se to tam serve, ale taky tehdy, kdy jsem poslouchala cozí rozhovory, byla ráda za člověka, který tam přišel, a natáhla se při zpáteční cestě na ledu.

Jenže mně to přijde všechno strašně dávno.
Tenhle týden se mi neuvěřitelně vleče. A nevím proč. Přeci se neděje nic, na co bych se nějak extra těšila /kromě jarních prázdnin příští týden/. Nechápu to...

V pondělí si všimnul, že jedu dýl. A oba jsme se učili v buse literku... Odpoledne jsem měla druhý jízdy. Vlastně mě to baví, ale právě doostávám nervy z teorie; je toho nějak moc :) Ale zvládli to i jiní...

V úterý jsem byla strašně ospalá.

Ve středu jsme o těláku asi dvacet minut hrály florbal. Krásně jsem si to užila, ale před futsalem se septimánkama jsem utekla; prostě bez hokejky ani ránu! :) A o fyzikálním semináři jsem vyinkasovala plnohodnotnou jedničku z příkladu. Z čehož jsem byla mírně překvapená, nemohla jsem tomu uvěřit, ale bylo to báječné! A odpoledne se mnou sice nejel Santa busem, ale nejel ani nikdo jiný. Nečekaně.

A dnešek se taky strašně vleče. Na matematickým semináři jsem myslela, že umřu, o dějepise jsme psali takový "hezkoučký" testík. Po matice jsme jako vždy pádili na oběd, abychom předběhli dozor u jídelny. O volné jsem se stejně jako pár dalších lidí chtěla učit němčinu. No trošku jsem se ji učila, a hlavně si četla slovíčka ze špatné lekce :) no celá já. Pak mi kluci tak po různu zabavovali slovníček, házeli jsme po sobě vlaštovku a podobně. Takže jsme se na test učili stejně jako kdysi. Skoro vůbec.

Od 28. nás ve třídě bude opět 33. Počítá se s tím, že naše exchange student Teja se k nám do třídy už nezařadí, takže ředitel přijal studentku z Jbc. Jsem asi v současné době dost xenofóbní a každopádně dost zaujatá, ale... no prostě mi přijde, že z naší třídy dělají holubník. A navíc přijít v půlce třeťáku je fakt divný. A navíc je to další holka :) /28 holek a 5 kluků/ Jsem sakra zvědavá jak vymyslíme nástup na náš maturiťák.

Btw. i ten náš maturiťák tak pomaloučku řešíme. Ještě teda nemáme kludně téma, ale prozatím jsme se dohodly /jen holky o těláku, naše utiskovaná skupinka kluků se prostě přizpůsobí/, že budeme mít tyrkysové šerpy a bílé růže. No a to je asi zatím všechno.

Od Káji /spolužačky/ mám fotky z letošních Pasek a taky z maturiťáku čtvrťáků.

Mějte se.

foto: od Káji

1) dětíčka si hrály a utopily lžíci; teď se rvou, aby ji vylovily

2) "A přece se směje!" /maminky hláška, když si všimla jedné OSOBY, jak se směje/; maturiťák

P.S.: Za chvíli se chystám zpátky do města na divadelní představeníčko Za zdí. Tak jsem zvědavá :)

Já že se cpu? Vdyť to je teprve třetí divočák!

/Tak a už jsem zase zapomněla, co jsem to vlastně chtěla./

Tuhle jsem chtěla napsat o tom, co poslouchám, jak u toho zase nostalgicky vzpomínám. Z čehož nakonec sešlo pro nedostatek chuti a času /jak neobvyklé problémy/.

Nicméně včera jsem na http://female-fronted.blogspot.com/ objevila českou (!!!) skupinu Khoiba, která hraje něco, co se výrazně podobá The Gathering /současnému, nemyslím ten gothic metal co hrávali/. Takže jsem nadšená.

Počasí se nám zhoršilo. Ale což, může být hůř.

Na prezentaci s konverzace jsem si vybrala /tedy spíš osud mi vybral, protože se losovalo/ Sydney. Jedna z těch nejlepších možností.

Jinak je můj život stále stejně nudný. Ale kecám, není tak úplně nudný. Umím si ho krásně oživit :)

Minulý týden, minulý týden, co bylo minulý týden podstatného kromě pátku?

Možná opět podivná houpačkovitá nálada /připisuji ji na účet nervů z pátka/. Krásně mi ovšem bylo ve středu, kdy jsme měli tělák celá naše třída. Z kluků nám tam zbyly celé 2/5, tedy Horis a Lemur. Zahájili jsme to přehazovanou /dobrá půlka hrála/, přešlo se ke všehochuti s volejbalovým míčem /já, Klárka, H+L/ a nakonec skončilo u florbalu /já a H+L/. Prostě to bylo dokonalé, a) miluji florbal, b) strašně ráda mám tělák s klukama a nejlíp, když jsou z naší třídy, c) Horis s Lemurem jsou prostě skvělí.

Ve čtvrtek večer jsem spíchla kabelušku na ples a možná ještě dodělávala nějaké ty drobnosti na sukni. A pokoušela se jít dřív spát...

Do pátku jsem se probudila s tím, že jsem zapomněla všít si tu fialovou látku do korzetu a přidělat sponku na sukni. Taktéž byl u nás ráno hrabák, a tak jsme se tam s Hancul vypravily. A něco i pořídily :) Když jsem ji byla doprovodit, byla futeř a sněžilo. Takže když jsem se po hodině vrátila, byla jsem durch a modlila se, aby to do večera uschlo. Okolo třetí jsem se začal připravovat, abych v šest mohla odjet do města. Ještě jsem se stavila u Lae, u které byla i Janne.
Ples byl úžasný. Byl to tedy první maturiťák, na kterém jsem byla, ale ta atmosféra :) /A popříští na který jdu je už ten můj, no nezní to strašlivě?!/

Čas musel s něčím běžet závody, protože utíkal nesmírně rychle. Přijde mi, že většinu doby jsem seděla s holkama ve foyer a kecala. Jenže pak jsem se rozhodla jít si zatancovat. Horis tam byl se svojí holkou, takže jsem se prakticky nepotkali, ale měla jsem tam dva bývalé spolužáky a V. Jenže na dva pokusy jsem prostě neviděla nikoho. Až na ten třetí jsem si všimla stolu, kde seděl a kecal V. s Tíťou. A tak jsem se šla zeptat, jestli by nešel někdo z nich tancovat. A šel V. :) Po asi třech písničkách jsem se šťastná vrátila k holkám /ale zjistila jsem, že už ani tu polku neumim/.

Po určité době se Kája rozhodla jít si opět zatancovat /a tancovala do tý doby?/, a tak jsem šla. Nestihla jsem odhodit kabelku, ale po druhé písničce jsem se k tomu odhodlala a hledala... někoho... s ký bych si zatancovala. Jenže jsem ho neviděla. A pak stál vedle mě :)

Půlnoční překvapení byla skvělé, byla jsem ráda, že jsme s V. stáli vpředu a hezky jsme viděli, jak Keltský tygr tancuje:)

V půl druhé jsem byla doma /a maminka zapomněla klíčky v zámku, takže jsem na ni musela zvonit/. /Jak jsem si mohla myslet, že by na mě V. jakožto můj odvoz domů mohl zapomenout?/

Co se vzhledu týká, podle mě to strašně slušelo B.S. - její čerstvě obarvené a zvlněné vlasy. A Klárka... nechápu, jak to ta holka dělá, že je vdycky tak krásně vyladěná :)
Vyhrála jsem spoustu cen /taky že mi s tim pomáhal V. to dopravit dom/, a třeba ta jablíčka chutnají moc dobře.

V úterý jsem začala chodit do autoškoly, zítra mám první jízdy. Jsem zvědavá, jestli mě okamžitě nevyrazí :)

A dneska jsem doma. Žádný ples. Protože jsem a) stejně neměla lístek /i když Horis by mi ho byl sehnal/, b) hlavně jsem to tak slíbila Hancul, že budu s ní. Protože ona mi je stále přednější než zábava na plese s Lemurem, V. a tak dále. Budeme koukat na filmy a tak...

Nicméně jeden maturiťák mám i tak před sebou, protože nám /a zde jsem včera čekala Horisovu otázku, kdo "my"?/ Hancul sehnala lístky na "špéru". Ale Horisovi jsem to nevyžvanila, ani dneska po narážce, jestli bych jako nechtěla třeba přejít, když na druhé straně silnice NĚKDO šel, ani po té otázce, na níž jsem mu odpověděla, že to mám časem v plánu. A tak to nevyklopim ani vám :)

Podle návštěvnosti usuzuji, že mít blog zaměřený na ruční práce, vedlo by se mu asi líp. Jen mi dejte tak tři hodiny denně času navíc a pak budu mít snad dost času na vyrábění a šití. Teď to vlastně jaksi vůbec nestíhám.

Tak se mějte krásně, mějte čas na to, co chcete udělat, a užívejte si na plesech :)

Páá

foto: 1) předminulá neděle /nebyl šerm/, náš les odpoledne

2) tatáž doba, na louce u lesa

3) nevýherní lístky z tomboly, byly na nich citáty z filmů

Fialová sukně

Slíbila jsem vám obrázky svojí sukně. Tak tady jsou ...

Nejprve ještě něco z její tvorby. Jedna podobná fotka je v předešlém článku.

Vzhledem k tomu, že moji kabelčičku na plesy má už rok moje kamarádka /obě to víme, ale já si jí obvykle zapomínám říct, aby mi ji vzala/, potřebovala jsem si ušít jinou. A co je jednoduššího než "pompadůrka" ... Pravda, šila jsem ji ve čtvrtek večer, den před plesem.

A již konečně moje sukně na první fotce i s koupeným korzetem. Je sice pravda, že celý večer jsem k tomu nosila ještě svoje černé bolerko, ale to je jedno.

Je ušitá z úžasné látky, která mění barvy, což je ale těžko viditelné. Přesto jsem se pokusila pohrát si se světlem a osvítit ji tak, aby byla vidět alespoň ta modrá.

Látky z Domu látek.

P.S.: Upřímně řečeno jsem ani já ani máma a možná ani nikdo jiný nevěřili, že bych něco takového mohla skutečně ušít. A ono se to nakonec povedlo ...