sobota 8. ledna 2011

Protože bejt hodná už mě nebaví

Není tak těžké nenapsat, ale když mám nějaký ten čas a je co psát, tak proč ne? I když nevím, jestli existuje hodně takových lidí, jako jsem já, kteří si rádi čtou, co někdo jiný dělá ve volném čase.

V neděli měl být trénink, ale někdy na přelomu soboty a neděle se zjistilo, že o tom Standa vlastně vůbec neví. A tak se vařilo z vody a vznikla z toho krásná procházka.
Pondělí, co bylo v pondělí? Kromě toho, že jsem byla zkoušené z aktality z němčiny, ze které jsem dostala za 1 /poprvé z mluvení za 1:) /, tak asi nic.
Úterý už začínalo nabírat grády. Na přípravě k FCE se mi povedl poslech /byl sice primitivní, ale stejně jsem byla ráda/. Vším jsem proplouvla v pohodě a relativním klidu. Test z němčiny byl v pohodě, opět z učebnice a ty jsou v pohodě /když se správně naučím členy/. O dějepisu nám bylo oznámeno, že budeme psát téměř z celého půlroku, ale nedokázalo mě to správně rozhodit. Z chemie mi nachází za 1, za což jsem strašně ráda. Hancul s Alistrairem jsem viděla na busáku jenom z busu...
Středu jsem nechtěla. Ale i když jsem ji nechtěla, na jejím sklonku jsem se cítila jako po nejlepším dni svého života. Ranní ruština byla v pohodě, o plavání jsme probíraly brigádu ve Skotsku a pár dalších věcí a fyzikální seminář... sice na první pohled proběhlo zděšení, ale nakonec jsem zapojila šedou kůru mozkovou naplno a vyplodila jsem z toho správná řešení. I když někdy špatně zaokrouhlené a jeden špatný postup. Ale, chápejte, pořád se mi to může spíš blížit k jedničce!
Z matematického semináře jsem měla podstatně větší strach, ale asi trošku neoprávněně. Ještě budeme psát, ale doufám, že to vyjde. Z dějepisu jsme nepsali a jinak... dobrý. Dobrý až na prezentaci z konverzace. V sedm večer jsem ji dopsala a u učení pak v noci usnula...
Nervy byly, ale ke svému štěstí jsem šla jako první. Spouštím prezentaci, rozkládám papíry, chvíli čekám a pak začnu. Nechápu jak jsem se od stolu dostala ten kousek ke zdi, kde jsem se o ni tak ležérně opřela, a když jsem si to uvědomila tak jsem se zase vrátila ke stolu. Pak zděšený pohled do papírů, kdy jsem nevěděla, kde jsem. Ale přežila jsem to, i když jsem pár informací vůbec neřekla. A prý... excelent, one of the best, we´ve heart. Ne že by se mi to nehodilo, hodí a moc:) Zlaté slovíčko flourish...
A večer jsme s kámošema vyrazili do hospody. /Je úžasné, že se už můžu zcela legálně k něčemu takovému doznat i na veřejnosti, když už mi je osmnáct./ Samozřejmě jsme chytli slejvák. A Santa tvrdil, že za to může on, když provokuje počasí. Že není zima, že sníh taky není skutečný, že skutečný je jenom déšť. A vážně byl, protože jsme byli celkem mokrý. Kromě nás pěti šel ještě Tíťa, náš bývalý spolužák, a i když to tak na začátku nevypadalo, tak i Vítek se tam pak stavil:)
Jako vždy byla sranda a nejvíc s Jířanem, páč byl o pivo napřed a byl... no prostě byl:)
Domů jsme se svezli, což mi ušetřilo čas, a tak jsem je šla kousek doprovodit. A nechtěla jsem od nich odejít. ... Každopádně má strejda asi pravdu s tréninkem. Dva piva už se mnou neudělají totéž jako loni. Včera jsem doma už byla docela střízliva.
Říkali jsme si, že bychom mohli naplánovat další filmový večer...


Škoda že když píšu, jen málokdy sklouznu k nespisovným tvarům. To pak nemáte ten pravý požitek z mé mluvy. /Teď mě tak napadá to včerejší vyhrožování hranicí za opití Hancul. Ještěže ona se nenechá./
S Hancul jsme se shodli, že být těmi hodnými slušnými už není ono. Už dávnu nejsem tou osůbkou ze základky. Už nejsem tou stoprocentně slušnou /z naší dvojce je Hancul ta zodpovědněšjí/. A celkem mě to i baví.
Bylo by fajn si urovnat myšlenky. Nevymýšlet si spoustu možných ale hlavně nemožných příběhů; vybrat si jeden a za tím si jít. Ale já se neumím rozhodnout.
Doufám, že naše plány zdárně vyjdou.
Mám doma látky a asi si rozpracuju střihy, abych mohla šít. Určitě musím, potřebuji si ušít sukni.
Do datumu maturiťáku se mi verval ještě jeden den otevřených dveří. Takže nevím. Kromě toho, že nevím jak se dostanu z plesu, by to mohlo být fajn. Chmm, jít třeba pěšky s V., ale kdo ví, jestli bychom vůbec někdy dorazili. /Ne to je blbost./
foto: strážná víla, kterou jsem kdysi modelovala na výtvarce. Ach, kde jsou ty časy. Ze základky bych vrátila tělocvik, přestávky a výtvarku:)
Mějte se krásně.

Žádné komentáře:

Okomentovat