Utekla jsem sem, abych přestala do éteru vypouštět ty svoje nudný pesimistický a depresivní výpovědi o svém životě. A vidíte? Opět jsem k tomu sklouzla.
Ač jsem v týdnu psala, že neůspěchy beru s klidem, není to tak úplně pravda. Na ruštinu se nemůžu kouknout, přestože bych zatraceně měla. Vůbec na jakýkoliv učení. Už mě to neba.
Přes víkend jsou u nás trhy. V pátek jsme tam zavítali o volné. Chtěli jsme si užít trchu srandy s heliem z balónku, a tak do nás Klárka investovala peníze a koupila nám balónek. Tu chvíli jsme stále oddalovali, až jsme došli do školy a chtěli jít na oběd. Lae uvázala balónek v šatně a šli jsme. Jenže když jsem si ho chtěla vyzvednout, tak jsem zjistila, že si s nim stihli užít prváci. Byli jsme rozčarovaní, smutní a já nevím co ještě. Řekli jsme si, že to řešit nesmíme, nic na tom nezměníme, ale štvalo to. Tady nešlo už pak tolik o zábavu z hlasu poznamenaného heliem, ale o princip. Před nějakou dobou ukradli spolužačce ze šatny na tělocvik iPod. Co když to byli prváci? /A s takovými lidmi já sdílím ústav...smutné/
Na trhách jsem si dělala malé radosti, nakoupila pár dárečků. Potkala se se Standou, dali si dobroučký "pití". A jela dom. Zrovna se rozchumelilo.
Dneska jsem byla na trhách znovu, tentokrát s rodiči. Opět jsem tam potkala Standu tentokrát i s Hobitem. Bylo tam představení jedněch šermířů; pár /doslova/ jsem znala z jedné akce.
Ale co? Snažím se učit, ale rozhodně mě to nebaví. Přála bych si jeden týden, kdy by se nic nepsalo. Prostě si jen ve škole zapisovat, nestresovat se. /Všichni říkají, že si testy odbudem teď, ať toho v lednu nemáme moc. Ale proč to říkají skoro všichni?! To že toho teď už pár měsíců máme moc je jedno.../
Today I saw my hero fall apart...
Jo jenže já žádného nemám. Jen ty postavičky, které jsem si kdysi vytvořila v hlavě. Které jsou moje ideální já. A čím jsem starší, tím jsou průhlednější. A já nechci, aby úplně zmizeli. Koho tu pak budu mít? Ke komu bych utíkala?
Mám náladu všechno hodit za hlavu. Tedy ne za hlavu. Prostě se spíš zahrabat. A zaspat všechno počínaje...zítřkem. Už ani na ten pitomý šerm se kloudně netěším. A to už je zlé.
Ne, já se takhle mám každou chvíli. Třeba mi něco chybí... /A už to zase začíná. Pryč! Jsem přeci spokojená takhle. Takhle nezávislá a svobodná.../
Chtěla bych se uzavřít do nějakého nemožného snu, ale to mi taky nejde. Takže jsem uvězněná někde mezi tím vším, protože realitu odmítám. Protože nebývá moc dobrá.
I don´t wanna feel like this tomorrow...I don´t wanna live like this today.
Možná prázdniny nebudou tak fajn, jak se mi před týdnem zdálo. Možná se ještě něco změní. Znám lidi, co mají talent dělat čáru přes rozpočet měsíc dva před prázdninami. A to že razantní čáru. /Chtěla bych zpátky do Troskovic. Zpátky nevědět, že pijeme špatnou vodu. Zpátky jíst ten výborný guláš z konzervy, který vařila Dáda. A v devět se už za tmy rozhodnout, že budeme opékat buřty a ve stodole hledat cihly. A dívat se na "soukromé gripeny". A zjišťovat jestli je už anebo ještě tma.../
Moc změnit prostředí. Na chvíli zapomenout. Zmizet na Noční stranu, setkat se s Bartimaem, bojovat po boku Gwydiona a Eilonwy, se Soledad se plavit pod pirátskou vlajkou po mořích, s Jantarou, Safírou a Nerfitou bojovat ozáchranu světa. A ještě mnohem víc. /Nejsem si jistá správností těch jmen.../Co udělat pro to, aby to byla pravda? Vrátit se k nim do knih. Vrátit čas do doby, kdy na to byl čas a nálada.
And never surrender...
/Jak se dřívejc lidi mohli poznat a zblížit, když nebyly mobily, facebook, maily, icq, skype, nic z toho maximálně pevná linka a to ji ještě neměl každý? Jak? Mohl by mi to někdo vysvětlit, proč se od toho lidi odvrátili? Tak může někdo?/
Anglické texty v článku z písniček Do or Die od Papa Roach a Never Surrender od Skillet; foto od Lae, ale není tak úplně jisté, jestli to opravdu fotila ona - z Pasek letos.
Žádné komentáře:
Okomentovat