středa 22. prosince 2010

Prostě pesimistická ...

Řekli, že jsem pesimista. A já to i přiznávám.. I když jen v některých ohledech. Snad za všech okolností věřím v dobrý konec a tvrdím, že lidé musí vždycky věřit. Ale sama v jedné záležitosti nevěřím. A to se právě teď ukazuje, že jsem příšerný pesimista, protože toho je okolo mě nějak moc. Láska...
Ale kuš, mohla bych sice vzpomínat na... něco, jeden večer, noc nebo ráno, ale proč vzpomínat? Nikoho mi to nezhmotní, nijak si nepomůžu. Za o něco málo víc jak týden si řeknu, že končí jeden z těch úžasných roků mého života. Možná že i doposavad nejlepší. Mohla jsem padat na úplné dno a plácat se tam v blátíčku výčitek, ale i shlížet na všechno z nejvyšších výšin a problémy házet za hlavu. Viděla jsme štěstí i neštěstí druhých. A co víc než to štěstí druhých si člověk může přát...

Ve škole jsme pro letošek skončili. Včerejšek byl skvělý. I když jsme psali dva testy /a zjistila jsem, že naučit se biologii a chemii na maturitu bude problém, ale nemůžu přeci do nekonečna hledat jen ty nejsnažší cesty/, ale na ten jeden jsem měla opět možnost se krásně připravit o hodině čistého času volna s kámoši a spolužáky. Hledala jsem souvislosti mezi přípravou a reakcemi /a našla:) / a snažila se narvat do hlavy využití. A snad i úspěšně. Tedy doufám.

Nechápu, jak jsem mohla napsat, že se mi nechce na šerm. That´s absolute rubbish! Ta sranda a atmosféra. Tuhle neděli jsem konečně do hlavy asi narvala tu naši základní sestavu s vějířema. Bezva. S poikama jsem na tom skoro stejně, ale už se zvládám otáčet na obě strany se mlejnem. Budu muset trošku cvičit. Zkoušeli jsme tance, naštěstí se nedostalo na hrášek /Péťa musela do práce a ono to stejnak bylo někde jinde/. To co jsme tancovali už umím:)
Z dálky to vypadá jako blbec a z blízka to je pravda!
Co víc?
Nic a nic víc /Báseň jednoho našeho loňského oktavána. Omlouvám se, jeméno si nepamatuji/
Ještě něco k šermu. Bylo nám řečeno, že bychom mohly příští září jet s nima na Bílou horu. A ještě dřív, o prázdninách, mají naši šermíři vystupovat někde, a Kačka naznačovala nějako jako, že by s náma počítala. Páni! Je toho nějak moc, ale jsem ráda, že jsem začala chodit. Neznala bych některý lidi, neměla zážitky. A velice zajímavé výhledy. Nejbližší jsou čarodějnice, naše malá skupinka, možná Ariannina kámoška z Prahy, která s nima už byla, Alistair od Hancul, možná Lumír. Zní to jako jistota nezapomenutelné zábavy. Ale už teď mám obavy, jak to s nimi zvládnu...

Pořád mluvím o všem, jen ne o Vánocích. To proto že letos nemám vůbec žádnou vánoční náladu. Utekla a nechce se vrátit. Chtěla bych být na Vánoce zase tou maličkou holčičkou a těšit se, co mi Ježíšek přinese. Vyhlížet ho z okna, pálit prskavky a všechno tohle. Přála bych si, aby si máma zase pustila koledy /takové ty netradiční, dětské, country a tak/, když pekla cukroví a abych jí mohla zase pomáhat. Jít na vánoční koncert Vrabčáků do kostela, nevědět aspoň nějaký dárek, jít před štědrovečerní večeří zapálit svíčku na hřbitov; začít jíst s první hvězdou...
Vše potkopává vědomí, že to jsou jedny z posledních Vánoc tady doma, s touhle sestavou lidí. Přijde mi to strašně smutné.

Potřebovala bych se vypovídat někomu cizímu. Ale ne blogu, světu. A tak čekám, že se ozve Sam. Povídám si s mámou, ale ona nemá pro všechno pochopení. Mohla bych jít za Horisem, ale nechci ho obtěžovat svejma nesmyslnýma těžkostma. A Hancul... no to je už vůbec vyloučeno. Takhle to zní, že spolu nevycházíme, vycházíme, ale je v tom něco úplně jiného.
Nedokážu věřit lidem. Myslela jsem si, že jsem se té nedůvěry zbavila, ale opak je pravdou. Otočil se jenom jiným směrem. To bude ten důvod, proč jsem nikdy nikomu neřekla, kdo se mi líbí a málokdy se svěřím s něčím jiným. Ti co se ptali, se neptali dostatečně vtíravě, a tak jsem je odbyla. Kdyby se ptali víc a dál, tak časem povolim.
Navzdory tomu jsem kámošce poslala jeden kousek zápisu z minulého blogu. Pochopila. Říkala, že na něj úplně zapomněla, ale já tak úplně ne, i když jsme jí tvrdila, že to už není pravda. Ale vážně není? Když se podívám na začátek článku, tak to vážně není pravda?

Navdory mé nevánoční náladě, abych vám, kteří se sem úplnou náhodou nebo naprosto cíleně zamíříte, ráda popřála krásné prožití vánočních svátků, hodně pohody a klidu do domova a mnoho krásných dárečků pod stromečkem.

Žádné komentáře:

Okomentovat